Teorie King Konga

Radikálně feministický manifest Teorie King Konga byl po svém vydání v roce 2006 ve Francii považován za podobně převratné dílo, jakým bylo Druhé pohlaví Simone de Beauvoir pro generaci feministek 50. a 60. let. Vlastní příslušnost k druhému pohlaví ovšem Virginie Despentes, dle svých slov „ proletářka ženskosti“ a „ praktikující pankačka“, skutečně pocítila až ve chvíli, kdy byla v sedmnácti hromadně znásilněna. Na vlastním případu v Teorii King Konga vysvětluje, jak jsou ženy systematicky vedeny k tomu, aby se za to, co je na nich pácháno, samy styděly. Odsuzuje kulturu znásilnění a zároveň odmítá pozici mlčenlivé oběti, které je upírána možnost se s traumatem vypořádat. Stejně tak přetavuje v politické eventuality i další osobní zkušenosti – s prostitucí, prací v pornobyznysu a veřejnou rolí spisovatelky –, a v sedmi krátkých esejích popisuje mocenské mechanismy, které v patriarchální kapitalistické společnosti zajišťují podvolení nejen žen, ale také mužů, a to výhradně ve prospěch nepočetné elity. Filmového King Konga, který „ nemá péro, koule ani prsa“, si od Petera Jacksona vypůjčuje jako metaforu mocné formy sexuality, která existovala před shora vnucenou genderovou binaritou a díky níž bychom se z rigidního rozdělení na mužskou a ženskou identitu mohli vyvázat – jinými slovy volá po revoluci vedoucí k osvobození nás všech.