Období fin de sičcle je jedním ze základních zdrojů různých podob evropského modernismu a Pierre Lou˙s jedním z jeho reprezentativních představitelů. 100 let od prvního francouzského vydání (1898), 85 let od Hillarovy divadelní inscenace na Vinohradech ( Žena a tatrman , 1912), 75 od prvního českého knižního vydání ( Žena a tahací panák , 1922) a 20 let od premiéry slavného filmu Louise Buńuela ( Tajemný předmět touhy , 1977) se k našemu čtenáři konečně dostává moderní čtivý překlad snad nejúspěšnější Lou˙sovy knížky. Ta, jak je vidět i z předchozího výčtu, neztratila nic ze svého půvabu, stejně jako její hrdinka. Máme tu zdařilý příklad dekadentní a sentimentální (a také řádně cynické) prózy se silně estetizující tendencí dodat všemu ráz artistní zjemnělosti, která kontrastuje s materiálem příběhu: ten je především o lásce a žárlivosti, s nemalou dávkou erotiky a nezbytně zištným sexus necans . Dominuje mu barevná španělská scenerie, do něhož je umístěn, a kruté rozmary hrdinky, která je modernisticky pojatou dědičkou Manon Lescaut či ženského Des Esseintese (Huysmansovo Naruby , 1884), skutečnou „ vládkyní loutek“.