Vzduch, který dýchá

" Před Tristanem Colem mě varovali. „ Drž se od něj dál,“ říkali mi. „ Je krutý.“ „ Je chladný.“ „ Je poškozený.“ Je tak snadné odsoudit člověka na základě jeho minulosti. Podívat se na Tristana a vidět v něm monstrum. Jenže já jsem to nedokázala udělat. Musela jsem přijmout tu „ trosku“, která se z něj stala, protože sama jsem na tom byla podobně. Oba jsme byli vyhořelí. Oba jsme hledali něco nového. Něco víc. Oba jsme chtěli dát dohromady roztříštěné kousky našich včerejšků. A až se nám to podaří, pak si snad konečně vzpomeneme, jak se nadechnout."